Bangladéš

Bangladéš se rozkládá v největší říční deltě na světě. Vody řek Gangy a Brahmaputry se zde vlévají do Bengálského zálivu. Sousedí s Indií a Barmou. Název Bangladéš znamená „Země Bengálců“.

Rozloha: 147 000 km²

Klima: tropický pás, oblast s vysokou vlhkostí vzduchu

Hlavní město: Dháka

Státní zřízení: republika

Počet obyvatel: 147 365 352 (r. 2006)

Gramotnost: 43%

Hustota zalidnění: 981 obyvatel na 1 km²

Náboženství: muslimové 88%, hinduisté 10%, ostatní 2%

Bengálská vlajka: zelená barva symbolizuje úrodnost půdy, červený disk slunce nezávislosti.

Bangladéš je země s třetí největší hustotou zalidnění na světě, patří mezi nejzaostalejší země v Asii. Každoročně je sužována ničivými záplavami, tropickými bouřemi a tornády, které připravují o život tisíce lidi. Mezi oběťmi jsou převážně bezdomovci a žebráci žijící na městských periferiích ve slumech, ve kterých jsou velmi špatné životní podmínky.

Záplavy připravují o život nejen lidi, ale také domácí zvířata, dobytek, ničí domy, úrodu. Znečišťují podzemní vodu, tím se šíří zhoubné nemoci, cholera břišní tyfus, hepatitida aj. a spolu s nedostatkem potravy, neznalostí základních hygienických návyků a se zkorumpovanou vládou, neschopnou zavádět jakékoliv reformy, působí společně dílo zkázy bez naděje na lepší budoucnost.

V zemi žije vedle sebe malá skupina pohádkově bohatých a na druhé straně velká skupina strašlivě chudých lidí, kteří živoří a trpí, ale soucitu a pomoci první skupiny se nedočkají.

Tito chudáci žijí pouze z toho, co vyžebrají, občas jim přinesou potraviny a základní zdravotnickou pomoc různé humanitární organizace, ale při takovém přelidnění je tato pomoc stále nedostatečná. 50% dětí do 5 let trpí podváhou a především ve vzdálených venkovských oblastech je vysoká i jejich úmrtnost. A umírají nejen na hlad, ale i na AIDS, malomocenství, malárii.

Školní docházka je zde povinná, přesto je více než polovina obyvatel negramotná. To proto, že státní školy mají velmi nízkou úroveň výuky oproti školám soukromým, které však nejsou dostupné všem dětem.

Další překážkou pro mnoho dětí je to, že musí pomáhat rodičům obstarávat potravu, žebrají nebo těžce pracují např. na stavbách. Vysílené děti si takto často způsobí úraz se smrtelným zraněním nebo s trvalým postižením.

Vzhledem k přelidnění je v Bangladéši velmi hustá doprava. Autobusy připomínající spíše vraky, než dopravní prostředky, dlouhá léta přesluhují, bývají přecpány k prasknutí a jsou příčinou častých dopravních nehod. Bangladéš patří mezi země s největší nehodovostí na světě. Následkem těchto nehod, krom jiného, leží při silnicích nemálo zmrzačených žebráků vzbuzujících soucit a politování.

V tomto jihoasijském koutu země panuje moderní středověk. Zákonem zakázány avšak vládními orgány tiše tolerovány se zde provádějí otřesné praktiky např. polévání žen kyselinou odmítnutými nápadníky, nebo pohřbívání žen a dětí zaživa, těch, které ztratí své poslední příbuzné a nemá se už o ně kdo postarat. Nefunguje tu totiž žádný sociální systém, dětské domovy, kojenecké ústavy, není kdo by chránil práva žen, není kdo by chránil práva kohokoliv.

Bangladéš nemá ani nijak dobré vyhlídky do budoucna. V důsledku klimatických změn a zvyšováním hladiny moří bude docházet k častějším záplavám, lidé budou přicházet o své domovy v ještě větší míře, bude docházet ke znečištění spodních vod slanou mořskou vodou, kvůli které nebude možné nic vypěstovat na polích, poblíž nové pobřežní čáry.

Největší ironií je, že na změnu klimatu mají vliv hlavně průmyslově vyspělé země, ale dotýkají se zemí, které na tom mají pramalý podíl. Přesto a možná právě proto je nutné a více než potřebné těmto zemím a lidem v nich pomáhat. Žijeme totiž na tom „šťastnějším“ místě naší planety.

J. Voltrová